Anna Dvořáková *9. 3. 1924 +

Anna Dvořáková, akademická malířka se narodila 9. 3. 1924, žila a malovala v Kameničkách. V červenci roku 1945 navštívil malíře Josefa Dvořáka v Kameničkách známý kunsthistorik a teoretiok umění profesor Václav Vilém Štech . Pánové byli, vrtevníci, oba kolem šedesátky. Mladá, tehdy jednadvacetiletá Anička, dcera Josefa Dvořáka vzpomínala na významnou náštěvu takto: "V.V. Štech sháněl materiál pro svoji knížku “ Čtení o Antonínu Slavíčkovi“. Byl krásný letní den, když si pan profesor nechal od mého tatínka vyprávět jak to před čtyřiceti lety všechno bylo. Chtěl znát spoustu podrobností, ze Slavíčkova pobytu v Kameničkách a dělal si poznámky takovou malinkou tužtičkou do notýsku. Potom si prohlížel tátovy obrazy a zastavil se také u obrázku, který jsem namalova já. Zeptal se kdo je autorem a když jsem se přiznala, podivil se proč nestuduji na akademii a studium mi doporučil. Pravil, že zkoušky na akademii se konají 1. až 4. září, 3 dny se kreslí uhlem hlava, čtvrtý den kompozice a poradil jak vyplnit a odeslat

přihlášku ke studiu". Prvním učitelem Aničky Dvořákové byl její otec Josef Dvořák , s nímž chodila do plenéru od svých sedmnácti let. Dvořák byl krajinář, který maloval v Kameničkách a blízkém okolí. V letech 1904 a 1905 se seznámil s Antonínem Slavíčkem, který v tomto období v Kamničkách pobýval a a tvořil svá stěžejní díla. Významným učitelem Aničky Dvořákové byl přítel jejího otce, Josef Kadeřábek, pozdější asistent a profesor pražské akademie , znalec malířských technik. Kadeřábek naučil Annu Dvořákovou základům figurální kresby a připravil ji k přijímacím zkouškám na akademii, které složila na poprvé. Na podzim roku 1945 nastoupila Dvořáková do prvního ročníku k profesoru Karlu Minářovi. Minář, tehdy 44 letý, žák profesorů Pirnera, Bukovce a Obrovského, byl vynikající kreslíř s mezinárodní zkušeností. Celý rok připravoval mladou adeptku figurální kresbou k dalšímu studiu. Druhým rokem se studentka přihlásila k profesoru Jakubovi Obrovskému, kterému bylo v té době už 64 roků. Byl žákem profesorů Lišky a P


irnera, velmi dobrý portrétista , proslulý vroucím zpodobněním ženské krásy. Ve druhé ročníku také poznala nové spolužáky. Vzpomínala na Jaroslava Hořánka, pozdějšího profesora na "Holarce", na restaurátora Jiřího Berga, na Havelu z Kroměříže, Holase z Ostravy a na spolužačky Šindlerovou, Žákovou a Mandelovou. V roce 1949 profesor Obrovský zemřel a jeho studenty převzal Karel Minář. Začalo složité a tvrdé poúnorové období padesátých let, kdy Obrovského ateliér byl jmenován monumentálním malířstvím a pověřen kolektivní malbou tematických obrazů s politickou tematikou. Dvařáková vzpomínala, jak ona, která dosud malovala jen charakteristické postavy prostých lidí a malých dětí měla malovat vojáky v historických uniformách a se zbraněmi v rukách. Kolektivní obraz studenti po dlouhých potížích dohotovili, i když jen v poloviční velikosti. V dalším studijním roce přešla Dvořáková do ateliéru profesora Nechleby, který byl stejně jako Obrovský žákem profesora Pirnera. O Nechlebovi kolovaly pověsti, že je na studenty


mimořádně přísný, nepřístupný, nepříjemný, až zlý, že neváhá vyhodit nevyčištěnou paletu oknem, že nenalézá k žákům vhodný přístup, nerad poradí a pochválí. DVOŘÁKOVÁ měla z té doby zcela jiné zkušenosti. Dvořáková vyprávěla: "Nechlebu jsem poznala jako velice hodného starého pána, který chodil prohlížet studentské práce v době kdy už žáci v ateliéru nebyli a všechno o nich věděl. Přitom o něm bylo známé, že je vynikajícím portrétistou, že má smysl pro sílu barvy, kterou své podobizny modeluje a jeho technická pohotovost dostupuje virtuozity. Věděli jsme také, že portrétoval přední české osobnosti, prezidenta Masaryka, ministerského předsedu Kramáře, herce Vojana a další." V roce 1950 Anna Dvořáková ukončila studia na pražské akademii a slavnostně promovala. Navíc na školní výstavě získala cenu, na jejímž základě obdržela tak zvaný čestný rok u profesora Silovského. Silovský byl řádným profesorem akademie od roku 1946, byl žákem profesora Švabinského a specialista na grafiku. Na čestný rok vzpomínala jako na


nejkrásnější období svých studií. Všechny zkoušky měla složeny, diplom v hrsti, k dispozici tiskaře, materiál a navíc stipendium. Dějiny umění , které přednášel nevšedním způsobem profesor V.V. Štech navštěvovala Dvořáková celých šest let. Ke konci studia dokonce dobrovolně, i když zkoušku měla dávno zapsanou v indexu. V posledních dvou letech studia zastupoval občas V.V. Štecha mladý asistent František Dvořák, slovutný profesor pražské akademie a známý propagátor výtvarného umění a architektury. V roce 1950 bylo Františku Dvořákovi třicet let a paní Anně o čtyři léta méně. Dobře se znali a po celá léta k sobě chovali upřímné přátelství. Po ukončení studií se Anna Dvořáková stala členkou Jednoty výtvarných umělců v Praze. Pravidelně se zúčastňovala spolkových výběrových výstav v Umělecké besedě, v Jízdárně pražského hradu a ve Výstavní síni Na Příkopě. Po šesti letech studií se vrátila zpět do rodných Kameniček. Stala se tak mezi všemi Balíčky, Bukáčky, Lukášky, Kopáčky, Hanychy, Fialy a dalšími malíři jedino


u ženou malířkou, figuralistkou a portrétistkou. Svoji tvorbu zaměřila na zátiší a portrét. V Kameničkách snad není domácnosti, v které by nevisel obrázek drobného ovoce nebo prosté kytičky. Dvořáková je dovedla vždy dokonale naaranžovat a poté barevně vymodelovat do kompozičně uzavřeného tvaru, který ve svém celku oslovil a zaujal prostého i náročného diváka. V portrétní tvorbě namalovala řadu dětí, jejichž podobizny zdobí stěny tehdejších spřátelených rodin. Vznikala ale také velká, závažná díla a projekty, jejichž genezi předcházely náčrty, studie, kompoziční a barevná řešení a teprve vlastní malba ve velkém formátu. Za příklad této hektické práce může posloužit známý obraz "Pasačka" či "Portrét malíře Josefa Dvořáka". Portréty a figury malovala Dvořáková podle skutečných osob. Modelem pro "Pasačku" seděla Dvořákové tehdy desetiletá Slávka Hladká, sousedka z Kameniček. Obdiv vzbuzují také další portréty: "Písmák", "Maminka", "Babička" a "Autoportrét", za který obdržela cenu akademie. Kromě portrétní a figurální tvorby namalovala řadu květin a zátiší. Mistrně jsou provedená skromná zátiší sestavená z obyčejných věcí, skleniček s vodou, krajíci chleba , pečivem, venkovskými hrníčky, vázičkami a ovocem. Umělkyně dokázala proměnit na svých zátiších kuličky rybízu ve svítící červené a žluté drahokamy, něžné kvítky sasanek v ozdobnou čelenku nevěsty, svazek česneku v bílý náhrdelník. Z namalovaných polovysypaných šedohnědých makovic vytékají drobounká zrníčka modrého máku, na purpurově červených třešních se třpytí kapky rosy, na buchtách, koláčích a koblihách je patrné bohaté cukrování a při pohledu na kyselé okurky mimoděk několikrát polkneme příjemnou kyselou příchuť. (zdroj: vyhledáno na internetu)

  • Něco nefunguje?

    Máme tady na webu chybu? Nefunguje něco, jak by mělo? Abychom to mohli opravit, napište nám o tom na: info@OnlineObrazy.eu
    Děkujeme Vám za pomoc.